#co to má bejt

[internet-goblin]

Absolutně měním názor na tuhle zkurvenou hru! 0/10! Toto nebudu tolerovat!

[transmasc-wheatley]

TYVOLE TODLE. drtí mě to

jak jako cumin neni kmín. cože

mě nejvíc mrdá ale;

borůvky =/= blueberries. Naše borůvky jsou APPARENTLY 'bilberries' a ty hnusný kanadský jsou blueberries. Zrada největšího kalibru nemoh bych žít v zahraničá bez českejch borůvek

Obrozenectvo, podělte se se mnou o zrady anglického jazyka. Já půjdu první.

Perník ≠ gingerbread.

Již od raných školních let během vánočního období lekce angličtiny obsahovaly relevantní slovíčka, jedním z nich prominentně gingerbread. A obrázky k nim dané vypadaly jako naše vánoční perníčky! I ve filmech byl překlad stejný. Tak jsem žila v přesvědčení, že jsou jedno a to samé, a že se budou chuťově lišit asi tak, jako když ochutnáte jednou perníček od babičky a jednou od souseda. Pořád ale nepopiratelně stejné.

Hovnajs.

Představte si moje překvapení, když jsem před rokem měla poprvé (ne)štěstí ochutnat anglické vánoční perníčky. A ještě k tomu na kameru do reklamy, takže jsem nemohla ani vyjádřit svoje pocity. Myslela jsem si, že vím přesně co čekat.

Vždycky jsem si říkala, proč, do prdele, ginger. Nikdy jsem v perníčkách zázvor nepociťovala, ať už byly od kohokoli, domácí či kupované, nebo i v jiné formě, jako třeba ta měkká perníková buchta (🎶maminčin perník, však ho znáte, ten nikde jinde nepečou🎶). Řekněme, že jsem byla poučena.

Základ je dost podobný. Představte si perníček, ale do těsta jste omylem vysypali celý sáček sušeného zázvoru. A místo toho, abyste se ho pokusili vybrat, radši jste ho zamíchali, aby to nikdo neviděl.

Ano ano, vím, že je to velmi příbuzné a jde spíš o náš místní ekvivalent než doslovný překlad, ale i tak jsem si přišla zrazená. Jsem hnidopich a chci se podělit s dalšími hnidopichy.

Tohle je moje aktuální hovězí, ale za zmínku stojí také:

Tvaroh ≠ cream cheese (VELKÁ zrada, když jsem chtěla poprvé před lety péct cheesecake)

Brusinky ≠ cranberries (ok jsou příbuzný ale není to totéž)

Kmín ≠ cumin (znovu velmi podobné ale není to úplně to samé, moje chyba bo jsem si myslela že když je to tak podobný slovo, musí to být stejný)

Třtinový cukr ≠ Brown sugar (ano, je hnědý. Ne, není to ten co po vás chtějí v receptu na cookies. Věřte mi.)

[kocourmokroocko]

častěji, než bych chtěl, se setkávám s lidmi typu "a k čemu ti ta diagnóza [dosaď mentální problém] je?? to je jako sbíráš, abys byla zajímavá? MNĚ stačí vědět, že jsem taková, jaká jsem, chochocho-"

a pro tuto odrůdu živočicha mám naprosto seriózní dotaz z publika:

kdybyste se narodili s fakt nechutnou kožní vyrážkou. jakože představte si hnisající, bolestivou, nateklou vyrážku, co vás nejenže rozptyluje od každodenních činností, ale ještě vám zamezuje si užít momenty, který by bez tý vyrážky byly fakt hezký. a nejenže o ní víte vy, věděj o ní i ostatní lidi, protože občas se vyrážka zničehonic rozjede i na váš ksicht a dekolt a lidi jsou jako "ale ne, ty máš zcela zjevně vyrážku, proč si to něčim nenamažeš? to musí bejt napíču". a nikdo, včetně vás, netuší, co je to za vyrážku, co jí způsobuje etc. a i když to hodně VYPADÁ jako jeden velmi specifický, známý, léčitelný, rozhodně manažovatelný typ vyr��žky, nemůžete dostat lékařskou pomoc s tou vyrážkou a například úlevy v zaměstnání od věcí, co vám zhoršujou vyrážku, dokud nepodstoupíte testy a nemáte papír, co jasně říká "TENTO ČLOVĚK MÁ TUTO VYRÁŽKU A DĚJÍ SE MU KVŮLI NÍ TYTO VĚCI". a bez týhle diagnózy je tu akorát zasraná Nivea. a když si napatláte krém Nivea po celým těle, pomáhá vám to snížit efekty vyrážky dejme tomu o pár procent, do takový míry, že jste alespoň část dne funkční a i když je vám totálně na pizdu, alespoň si zvládnete vydělat peníze a přežít, ale nic moc jinýho. a pořád máte vyrážku a pořád je bolestivá a nechutná a pořád se cítíte mizerně.

no a kdybyste měli tuhle vyrážku a věděli tohle všechno, včetně toho, že máte možnost získat diagnózu, se kterou byste mohli lidem mnohem líp vysvětlit, co se to děje na vašem ksichtě a dekoltu a v práci by vám nedávali úkony, co vyserou vyrážku o tisíc procent do pekel a mohli byste dostat pomoc/medikaci, která by vyrážku natolik zlepšila, že by vám bylo doopravdy DOBŘE a užívali byste si život,

šáhli byste po zasraný plechovce Nivei s hrdou myšlenkou, že jste prostě takoví, jací jste?

protože jestli jo, tak si nemyslim, že já jsem tady ten bizarní jedinec, muclíku. ❤

tohle bylo vaše čtvrteční pojednání od zkurvený sněhový vločky. buďte na sebe hodný, nebo vám seberu dýchací privilegia. rukulíbám!

[vrabec-v-hrsti]

Je večer obšitej bílou třásní a z díry ve zdi lezou rybénky a měsíc má monokl ale nechce o tom mluvit

a tak už se ho neptám.

Respektuju, že svět chce svoje soukromí a tak si zatahuju závěs a dívám se jen na díru ve zdi a jak z ní lezou rybénky a naši spolubydlící dělají hrozný randál a zněj mrtvě a zněj čím dál mrtvěji, čím jsou hlasitější a zněj jako někdo, kdo se hystericky snaží dokázat světu že není mrtvej zněj jako někdo kdo by udělal měsíci monokl aby ho umlčel protože ta svoboda bejt měsícem mu připomíná že se nemá moc rád a že vlastně ničím tak docela není.

Zněj jako někdo kdo zahání vrabce z parapetu objíždí hřebíkem hřbitovní zdi a zabíjí rybénky.

Polykám výhledy na horizont když se dívám do zdi a sleduju, jak z ní lezou rybénky v řadě, jedna za druhou jako když padá voda z okapu po silným listopadovým dešti co v našich vzpomínkách voní rzí a chladem polykám všechno, i stud který pořád cítím, když spolu zase nemluvíme a je trapný ticho a výmluvný pohledy stydím se v tu chvíli za lidskost za to, že tě mám pořád i po letech tak nějak ráda i když platonicky a s pohřebáčkem ale i to je společensky nepřípustný máme soupeřit o to komu z nás na tom druhým v konečným důsledku záleželo míň a tak polykám stud v tom trapným tichu stydná tím, že se poddávám týhle hře na netečnost když to vůbec není můj styl a tichá studem.

Je večer obšitej bílou třásní jako babiččin stůl na Vánoce a z díry ve zdi lezou rybénky z díry ve zdi lezou všechny ty lži z hrdosti který jsem kdy řekla světu z díry ve zdi lezou moje momenty studu jako třeba teď stýská se mi po tolika lidech a věcech ale trvající láska je stále společensky nepřípustná trvající láska znamená slabost a asi je to jen pieta a ten týpek za to stejně nestál trvající láska musí být romantická jinak se nebude dobře prodávat a co se neprodá, je přelud trvající láska musí být známka chorý mysli a obsese jinak je to přelud trvající láska k něžnosti člověka který hlídal jako pes u nohou dokud horečka neopadla je závislost a přelud

a tak si jen na malou chvíli společensky nepřípustný slabosti pobrečím a polknu.

— Rybénky, 2017

[kralovna-ne-stesti]

Já: "Tak co první den po prázdninách ve škole?"

Brácha: "No hrůza, ani se neptej."

Já: "Jak to?"

Brácha: "Psychicky na dně. Ze všeho. Nevím jak to říct. Už nemůžu. Už chci domu."

Já: *voláme si v osm večer* "...jsi doma."

Brácha: "Chci bejt pořád doma."

Já: "Teď jsi měl prázdniny."

Brácha: "Chci další..."

Já: "No a víš, že až budeš pracovat, tak za celej rok budeš mít dohromady jen tři týdny dovolený?"

Brácha: *zalape po dechu* "No to nene!"

Já: "Jo, fakt, přísahám."

Brácha: "Ale v létě ty dva měsíce má prázdniny každej přece!"

Já: "Ne, nikdo."

Brácha: "No to nedávám, čau..."

[atempause-art]

já už tohle do čumblru neštítkuju, to už má k vodníkovi dost daleko i když je to furt ten samej oc

moderní AU navazující na ten eurovizní hovnopříspěvěk. nemá blízko vodu takže se ten kretén narve celej s oblečením i botama do vany, sousedy už vytopil aspoň čtyřikrát a udělá to znova a hulí v bytě kde je přísnej zákaz kouření

a v tej vaně bydlí Sumec protože to je jeho nejlepší kámoš a já je nehodlám rozdělit. každej večer mu Samuel pičuje co se za ten den udělo. účet za vodu musí bejt proklatě vysokej a on ho nejspíš stejně neplatí

[doporta]

Vpis 8 - Happy New Year!

(31.12.) Už jsem asi nemohl dospat, protože už od čtyř jsem se jen tak povaloval, no aspoň jsem měl prostor si na všechno vzpomenout, ať tu nikde nic nenechám (třeba svačinku v lednici). Recepční včera říkala, že na odlet v sedm hodin opravdu stačí z hotelu odjet v šest, takže nespěchám. Ten let je tu dneska první a další je až někdy po desátý, takže na letišti pilno nebude. Ještě jeden pohled na oceán, posbírat všechno a můžu vyrazit, jedna tradiční chodbová.

Jsem takovej otekloučkej, jak je brzo ráno, ale to bude štěstím :) Na recepci dostanu další svačinku (od hotelu) a ještě mi dali vybrat, jestli chci Snickers nebo KitKat. Recepce je obložená ozdobenýma vánočníma stromečkama, vlastně v čase svátků jsme tu ještě nebyli a Vánoce je tu berou vážně, to je takový roztomilý. Auto nechtělo chvilku nastartovat, to jsem měl takovej malej heart attack, ale pak se rozjelo, během pěti minut jsem na letišti. Na přepážce autopůjčovny opravdu paní čeká, asi jen na mě. Auto jsem zaparkoval a dokonce vyfotil ciferník, to mě paní chválila, že se může podívat na benzín i ujetý kilometry.

Hele najel jsem tu 296 kilometrů, což za ty čtyři dny na tak malým ostrově není vůbec málo. Na checkin nemusím, páč mám jen hand luggage, na bezpečnostní jsem taky sám, z hotelu až ke gateu to trvalo rovných 15 minut včetně vrácení auta, to je možný jen na Azorech. A mám pochopitelně stylový tričko!

Aleš mi chválil ty nový brejle, jak mi barevně ladí, no a hele, s logem mé oblíbené aerolinky ladí taky! Letadlo tu je už od včera, takže hned na začátku zpoždění nehrozí. To je důležitý, protože potřebuju stihnout nejen přestup v Ponta Delgadě, ale pak hlavně v Porto, což už není na stejný letence, takže to nesmím prošvihnout, jinak jsem v pytli. Boardujeme na čas, směr Ponta Delgada, venku pořád tma.

Nastupuje se tu na Terceiře tradičně venkem, takže mám šanci se ještě nalokat toho místního vzduchu. Letadlo je plný jen tak ze třetiny, ono kdo soudnej by takhle na silvestra, že jo ;) Let hladkej a trvá jen 25 minut, to je takovej autobus tady zkrátka. No ale teda co mě nadchlo - nejdřív jsem si myslel, že vidím na křídle nějaký odrazy světel z kabiny, ale pak se to zintenzivňovalo a byl to východ slunce! A vážení, trvalo to celou dobu letu a takhle nad oceánem tohle teda byl ten úplně nejvíc boží východ slunce ever. Azory se umí rozloučit!

V Ponta Delgadě jsme dokonce dřív než podle plánu, tady to taky známe, tak vystupuju a sunu se na přestupy. No a pak mi přijde sms, kterou necheš.

Nejdřív ve mě hrkne, no když to dočtu, tak je to posun odletu jen od necelou hodinu, takže to bych ten přestup v Porto pořád stíhal. Jakto, že tady to letadlo není? Včera jsem to kontroloval a mělo tu bejt přes noc… Tak koukám do aplikace a ne, bylo na noc v Lisabonu, a tam vzniklo asi zpoždění. Čili éro tu ještě není, ale je na cestě, tak by snad zpoždění nemuselo narůstat.

Takže tu mám skoro dvě hodiny, čili se odebéřu do tý “tajný” relax zóny v patře, jako starej mazák. A přestože je odletová hala docela plná, tady je furt volno, asi to ještě tolik lidí neodhalilo.

Kdo to teda odhalil jsou nějaký dva amíci vedle mě, z nichž jeden má rýmu a děsně popotahuje, tohle oni umí, mon dieu. No a takový já mám problémy :) Tak se jdu radši projít a prozkoumat, co je tu novýho. Tak dodělali od minule nový záchody a taky jsem našel místo, kde se dá dojít až k oknu a koukat na éra. A tady už je můj koráb, právě přistál.

Je to Wonder, se kterým už jsem letěl, ale tak co se dá dělat (trochu jsem se těšil na něco novýho). Při výstupu z předchozího letadla i při nástupu do tohoto nám přejou happy new year, to je od nich hezký. Boarding!

Ta fronta s větry a dešti se naštěstí nějak zdržela, takže je teď ráno ještě pořád přijatelně. No a teď další překvapení. Když jsem se včera checkinoval online, tak jsem se při vybírání sedadla nejdřív ukliknul a dal jsem si business. No ale pak koukám, že to nejen šlo udělat, ale ani to nechtělo žádnej doplatek! No tak jsem si to tam nechal a hele povedlo se, sedím tu, 2D!

Ty A321 Azores Airlines maj trochu lepší ty business sedačky, uspořádání 2-2, místa habaděj, tak to se mi povedlo! Zavíráme, letíme, máme zpoždění, ale chceme to stáhnout, řík�� kapitán. Ty neo airbusy jsou děsně tichý, zvlášť takhle vpředu když člověk sedí, normálně usínám (což až tak překvapivý není). Už vylítáme a letíme přímo přes Furnas, jak nás upozornil pan H, máváme Gustavovi.

Kapitán se omlouvá za zpoždění, ono z toho Lisabonu to byl technickej přelet (letadlo přiletělo prázdný) a že tam prej něco opravovali, no hlavně že to opravili... Jídlo dostáváme záhy, teda spíš takovou svačinku, co je stejná pro celý letadlo, takže tady se už na business nehraje. Ale bylo to dobrý zdravý a hezky zabalený.

Zaujal mě ale ten pytlík na nevolnost, což se portugalsky koukám řekne “para enjoo”, takže enjoo bude moje nový oblíbený slovo. Nakonec jsem fakt chvíli spal a dvě hodiny utekly jako nic a sedáme v Porto. Tam se teda i při přestupu musí projít bezpečnostní kontrolou, nicméně to šlo rychle a jsem uvnitř. Tak jsem to stihnul i se zpožděním! Mám pořád hodinu a půl k dobru, takže stihnu sepsat kus blogu a dát si sendviče, co jsem si nachystal. Letadlo tu je, takže boardujemje na čas, je tu sluníčko, ale tedy chladno (stejně jako v terminálu, ten byl nějakej vymraženej).

Takže EasyJet je můj poslední let roku 2024! Kterej byl nakonec o dost víc lítací, než jsem na jeho začátku předpokládal. A další odměna: s online checkinem jsem čekal na poslední chvíli a vyplatilo se, vyfasoval jsem exit row, v níž jsem navíc sám, juch!

Letadlo skoro plný, už venku jsem si všimnul pár s rouškami, no asi jsou nachlazený a chrání ostatní (není to respirátor). No samozřejmě sedí přede mnou, ale nechrchlaj, takže good. Loučení s Atlantikem!

(Jak tak koukám do chytrý aplikace, tak tohle je nakonec můj 43. let roku 2024, což je můj druhej nejvyšší počet ever!) V Praze jsme načas, auto zasněžený, mlha a teploty pod nulou, to je trochu změna :) Ale už jsem doma a všechno dobře dopadlo! No tak to byl výlet helejte! Já jsem maximálně spokojenej, kroková aplikace taky, ještě jsem se stihnul socializovat s klukama v Porto, skvělej závěr skvělýho roku! Díky za sledování a všem spolucestovatelům za spolucestování, to mě baví a těším se na další v novým roce. Pá a Happy New Year!

[takovanormalnielie]

10.4.2024

Kluk se mi tu úplně sesypal. Už jsem pochopila, proč to na tři týdny zazdil. Měl strach. Zavřel před tím oči a zůstal tam, kde se cítí bezpečně. Teď ho dohnala realita. Zjistil, že už má na to málo času, že udělal blbost a složil se z toho. Nedokázal mi ani vysvětlit, co přesně je problém, ale pochopila jsem, že je to o sebevědomí. Nechala jsem ho chvíli uklidnit o samotě, protože začal hyperventilovat. Když se dostal do relativního klidu, tak jsem na to šla z druhý strany a vyprávěla jsem mu o tom, že celej život bojuju se svým sebevědomím. Často jsem se cítila naprosto k ničemu, bezcenná a že si nic v životě nezasloužím, ale nikdy to nebyla pravda. Byl to jen projev strachu. Strachu z nový výzvy, která nás čeká. Ten pocit nevyhnutelnosti je svírající, ale na konci je vždycky odměna a to minimálně v tom, že na sebe můžem bejt hrdý i kdybchom to jen zkusili. Najednou jsem nevěděla, jestli mluvím k němu, nebo sama k sobě.

[nakanary8]

Vpis 6 - Lov nocillek

(9.12.) Jakmile se rozezní kakofonie animačních programů a ucítím cigaretovej kouř, s chutí usedám ke svýmu večernímu rituálu, kdy se po večeři usadím na pokoji a začnu psát blog. (Dneska jsem si začal uvědomovat, že celodenní zvuková kulisa plážového rezortu je tak výrazná, že takhle večer si sluchátka bez ANC už nedovedu představit.) Here goes... Vstáváme na osmou už přesně jak hodinky a dáváme si pomalou snídani, po níž ožívá i whatsapp skupina, kde že to jsme a ať se přidáme. (Zvlášť Víťa se do toho opřel, zjevně dobré ráno!)

Takže probíhá ranní poradička, co s dnešním dnem. Návrh, abychom se vypravili do vedlejšího městečka na nákupy, v naší delegaci boduje, nicméně nejdřív ještě procházka po pláži. Sluníčko dneska zas začíná zostra, zdá se. Ahój od oceánu!

A co mě na ranní poradičce zvlášť potěšilo, že se ještě ozývaly hlasy, co všechno jsem do blogu zapomněl zahrnout! Tak třeba uděláme nějakej PS vpis, kde to budem doplňovat :-) Ono včera byl program i vpisek tak náročný, že jsem tam zapomněl taky vepsat, že jsme v horách našlapali 17 tisíc kroků a 13 kilometrů, a že jsem na nás, plážoví povaleče, hrdej! K výletu do Puerto Rica nabízím přivést auto k hotelu, ale Evička i ostatní se chtějí projít, tak to je voda na můj mlýn!

Ono ta procházka k autu vlastně celkem pěkný trek o délce necelého kilometru, to je dobrý parkoviště nakonec!

Seat Arona není nejmenší auto, ale naskládat do něj pět dospěláků přece jen je maličko výzva, který se ale zhostíme se ctí, zejména řada na zadních sedadlech. Jedeme!

Do Puerto Rica se mi bez navigace úplně nepovede trefit, jak jsem si myslel, tak to máme trochu jako vyhlídkovou jízdu, ale zase se podíváme trochu po okolí. Nakonec se trefíme, ideálně parkujeme a jdem to prozkoumat. Mogan Mall je moderní nákupák, kterej je částečně zastřešenej s velkolepě pojatým open air food courtem, co má uprostřed fontánu. “Baví tě to tu s námi?” jakoby říkala Evička :)

Hlavní misí naší části delegace je Nocilla. Přímo v nákupáku je SuperDino, kde sice něco mají, ale není to ono.

Takže je třeba pátrat dále, kousek vedle nákupáku je Mercadona, řetězec, kde jsme byli úspěšní posledně. Leč tam toho mají ještě míň, tak začínám bejt maličko zoufalej. No ještě je ve městě Spar, což je poslední naděje. A voilá, ten nakonec nezklamal!

(Znalci poznali, že mi jde o ty velký balení :) Mogan Mall je oděn do takový tý trošku kýčovitý vánoční výzdoby jednoznačně zacílený na přespolní turisty, jinak by se tu tak velký nákupní centrum uživit nemohlo. A s výzdobou se tu nezapomíná na děti. Tohle si říká o novou profilovku!

I druhá polovina delegace je s nákupy spokojena, tak valíme zpět do hotelu, dát si rychlý relax před obědem, to nám to pěkně odsejpá. Na oběd se zas potkáváme s Martou, která trávila dopoledne na pláži, ještě dokud bylo sluníčko. Na obědě je o dost míň lidí než na snídani nebo večeři, až některý hosty podezříváme, že mají polopenzi. Po obědě vycházka kolem hotelu.

I u hotelu se nějaká vánoční výzdoba najde, posílá Marta do skupiny fotku rodinky. Takovýhle jsou tady oni šťastný!

Odpoledne nám zase uteklo rychle, což přiznávám je způsobeno poobědovým šlofíkem. Zvažoval jsem původně, že bych si aspoň na západ slunce zašel na pláž, ono to ale nakonec vypadá hezky i z balkonu pokoje, že jo :)

Ostatní strávili odpoledne na pláži a přestože bylo pod mrakem a dámy ho strávili obaleny osuškami, pánové si dali dálkový plavání až k osmý bójce, což jsme se posléze nemohli shodnout, jestli tedy bylo sto metrů nebo dva kilometry, ale bylo to daleko. Před večeří se šla projít do zahrady i Marta a takhle nám to tam vyblejskla.

Mně se povede nám ještě udělat skupinovou rezervaci na zítřejší večeři do lepší hotelový restaurace, tak jsme na to zvědavi. Při naší normální večeři jsme se dneska zase našťouchli, probrali, co den dal, pobavili a potvrdili si, že nejvíc nadračku jde toto:

To je horká voda, kterou si dámy ředí svoje nápoje. A takhle my si tady žijem... Po jídle se zasekneme před restaurací u info tabule, kde najdeme menu tý restaurace, kam bychom měli zejtra zajít, tak to natěšeně studujeme. A někteří už si zvykají, že fotím momentky ;)

Dáme si rovnou malou tour po sedacích možnostech rozlehlý hotelový haly, celkem se nám to líbí. Další dnešní profi focení!

Po vydatný večeři a pár pivečkách přichází můj čas, tak se se skupinkou loučím a odebírám se do svých komnat. Oni jsou pařit na hudbu, kterou já můžu poslouchat i v pátým patře, i když bez těch drinků. Jsou hodní a posílaj mi pozdravy.

Andrému na baru nechtěli dneska udělat drink, i když už ho tam předtím dostal. Zkusili tam vyslat jiné členy delegace no a ti dostali drink bez problémů. Jestli tam není věkový limit, nadhazuju do skupiny. “Je, mojito je věkově omezený nad 75,” vrací úder André. Dlouho tam neposedí, únava ze slunce si vybírá svou daň, Marta navíc musí jít dočítat ještě blog ze včera, no je to tu náročný, helejte. Já si dopisuju ten dnešní, abych si pak mohl jít sednout na balkonek a koukat na hvězdy - krásně je tu vidět souhvězdí. Orion tu máme v nadhlavníku a krásně vedle něj září Býk, doporučuju. Jo ještě mi zbývá vymyslet název dnešního vpisu. Helejte měl jsem několik super tipů, ale to mi ostatní zakázali použít (Marto :), tak musím najít něco jinýho a podařilo se to výtečně. Milí sledovatelé naši, mějte se krásně, zdravíme do všech koutů a přejem dobrou noc / ráno!

PS: A teď si připadám jak DJ písniček na přání, protože tu máme pozdrav, to je skvělý! Čili: Andrému už oba chybíte a těší se na vás!

[taktrochu-vojdpankova-vila]

Slovopad 11 - Obyčejná budka

„Tohle prostě není fér,“ povzdechl si Tasse a odhrnul si vlasy z očí. Začínaly být trochu dlouhé, zatím ne tak, aby si je mohl zastrčit za ucho, ale dost na to, aby mu mohly překážet. Seděl na povaleném špalku a s velice otráveným výrazem vyhraboval zbytky starého hnízda z ptačí budky.

„Co? Že nás nepustěj na krok z Lesního hradu protože jsme v doupěti tý pavoučí holky omylem strávili čtrnáct dní? A já myslela, že ty na venkovní aktivity moc nejseš,“ uchechtla se Mara. 

„Však teď jsme venku, ne? Ale tak nějak jsem nečekal, že skončíme u tohohle. Čištění ptačích budek - vážně?“

„Blíží se zima, někdo ty opuštěný musí vyčistit a připravit na jaro.“

„Já vím,“ zabručel Tasse a pokusil se odfouknout neposedný pramen vlasů, který ho lechtal na čele. „A ostatní si tohle všechno odbyli před týdnem mezi tím, co nás hledali. Jenom… Nikdo mě tak úplně nepřipravil na to, že budu pracovat.“

Mara vyprskla. „To jako fakt? Počkej, doopravdy?! Na co tě pak teda připravovali?“ 

„Na studium?“

„A k čemu myslíš, že to studium vede?“

„…k vzdělání?“

„A k práci! Tomu se tady v řádu nevyhneš. Každýho tady učej, jak bejt co nejvíc samostatnej. I když jseš kluk z bohatý rodiny.“ Mara se zazubila. „Možná, že tohle je ten důvod, proč si ten tvůj vychovatel myslel, že to tady nezvládneš…“

„Já tě nesnáším.“

„To je mi úplně jasný.“

„Podáš mi další budku?“

„Ani nápad!“ prohlásila Mara. Ještě ani nedomluvila a už se natahovala pro jednu z budek, které jim bylinkáři v rámci údržby sundali ze stromu. „Tahle je pěkně těžká…“

„Nevadí, postarám se o ni!“

„Když myslíš…“ Mara budku zdvihla. „Jo, váží o něco víc než ty ostatní… Ale zase je o dost větší. Zajímalo by mě, co v ní hnízdilo…“

„Škoda, že v těch budkách nenechávají podpisy, co?“

„Ty doma normálně píšeš po stěnách? Navíc… zůstává tam po nich peří a tak, takže vlastně jo, něco jako podpis po sobě nechávaj.“

„Hmmm…“ přikývl Tasse zamyšleně. „Tak se podíváme, kdo se nám podepsat tady?“ poklepal na stříšku budky. Budka zasyčela.

„Um… Maro?“

Mara vzhlédla od budky, do jejíhož čištění se právě pustila. Tasse na stříšku zaklepal znovu. Budka opět zasyčela. 

„Tohle ptačí budky normálně nedělají, že ne?“

„Tak…třeba taková husa dovede syčet pěkně. Ale do obyčejný budky se husa nedostane…“

„To řekni téhleté!“

Tasse natáhl ruku a opatrně nadzvedl stříšku budky, aby viděl dovnitř. Z příšeří na něj zasvítil pár žhnoucích očí. Tasse jejich pohled opětoval.

„Ty nevypadáš jako husa…“

„Sssssss.“

„Co tam máš?“ vyzvídala Mara.

„Pojď se podívat!“

Mara odstrčila svou budku a znovu vyskočila na nohy. V mžiku byla u Tasseho a nakláněla se mu přes rameno. Ve škvíře mezi budkou a stříškou byly vidět oči jako řeřavé uhlíky navrchu šupinaté hlavy, z jejíž tlamy podrážděně šlehal rozeklaný jazyk.

„Had…?“

„Tohle nebude had,“ potřásl Tasse hlavou a pootevřel budku ještě o něco víc. „Podívej.“

Tvor v budce sice připomínal hada, ale byl výrazně mohutnější. Šupiny, na pohled hrubší než ty hadí, se mu duhově leskly a na zádech měl složená křídla připomínající netopýří. V  budce byl zaklíněný tak natěsno, až to vypadalo, že se dost možná nemůže ani hnout.“

„Vypadá to, že tu máme smoka. Vidíš? Má křídla a už i nohy.“

„Tak to jsem s tím hadem nebyla až tak daleko, co?“

„Vlastně ne. Kdo ví, jak dlouho v té budce byl, možná se tam dostal už v hadí podobě a jak rostl, nemohl se už dostat ven…“

„Představ si, že by tam dorost na draka,“ zamumlala Mara. 

„No nevím, podvyživeně sice nevypadá, ale potom, co si asi smlsl na ptácích, co tu budku obývali, tak asi moc další potravy očekávat nemohl. Ven se dostat nemohl a ptáci určitě nejsou tak hloupí, aby za ním do budky sami lezli. Četl jsem, že vydrží bez jídla docela dlouho, ale takhle by se té druhé stovky asi nedožil, aspoň ne v dobrém zdraví…“

„Co s ním teda? Zkusíme ho dostat ven?“

„Můžeme to zkusit… Pak ho vezmeme za mistrem Sestem, ten by mohl vědět, co s ním.“

Tasse odklopil stříšku budky úplně a zanořil do ní ruku. „Tak pojď, kamaráde, vytáhneme tě na světlo, ať se v té krabici moc- ÁÁÁÁÁU!“ zařval a odskočil od budky. Ruku prudce vytáhl a s ní i rozvášněného smoka, který se mu zakousl do předloktí. Na denním světle byl překrásný - hrál všemi barvami a z čela mu vyrůstal pár zlatavých růžků. Hrabal ve vzduchu krátkýma nohama a křídla, momentálně moc malá na to, aby s nimi mohl létat, se mu podrážděně škubala. 

„Sakra, Tasse!“ zaječela Mara. 

„Uh… mám ho?“ uchechtl se Tasse rozpačitě. 

„Nejsou tyhle potvory náhodou jedovatý?!“

„…možná?“

„Ty jseš takovej idiot!“

„Tohle snad nemyslíte vážně!“ zazněl dvorem hlas mistryně Luidgardy. „Vy jste se úplně zbláznili?! Maro, okamžitě přiveď mistra Sesta! Tasartire, ty se nehýbej, toho smoka z tebe musíme dostat dolů, ať do tebe nenapumpuje ještě víc jedu. Bohové, začínám mít pocit, že na vás dva budu muset víc dohlédnout!“

[internet-goblin]

[nedavam-smysl]

Jsi jedna z nejkrásnějších náhod, která mě v životě potkala a zároveň jsi moje noční můra. Jsi obojí a z toho mi je fakt špatně. Máme toho tolik společnýho, že to snad ani neni možný. Jak je možný, že jsme si tak strašně podobný, jsme pomalu jak zrcadla, ale zároveň jsme úplně odlišný? V tobě totiž žije něco strašně temnýho. Pořád mám chuť věřit, že to temný nejsi skutečně ty. Jak bys mohl? Jak by se mohl z něžnýno člověka, kterej tajně miluje Asterixe a Obelixe, je společně se mnou nadšenej z každý sladkosti, kterou si koupí a miluje stejný věci stát takovej necita? Nikdy to nepochopim. Ve spoustě věcech mi občas strašně ubližuješ a ty to moc dobře víš. Jenže to nechceš změnit. Pro tvůj nejbližší okruh jsem tvoje druhá polovička a pro zbytek jsem jen další tvář z davu. Přitom mi ale říkáš, že jsem pro tebe jeden z nejdůležitějších lidí na světě. Co to má jako bejt?

Když uděláš jednu ze tvejch píčovin, kterou se náhodou od někoho dozvim, tak mám najednou chuť ti ani nevěřit nos mezi očima. A to jsme spolu ještě před několika hodinama měli krásnej den a měli se rádi. Proč mi to děláš? Proč si to děláš? A proč to dělám já sama sobě, že tohle trpim? Občas bych chtěla bejt srab a všechno hned vzdát. Ale ne. Já prostě musim všechno vydržet, abych si přišla dobrá.

[kocourmokroocko]

takový to, když má váš choť nedostatek železa a ADHD a vy potřebujete zajistit, že si v práci nezapomene vzít dvakrát denně železo, takže

manželství je bejt dva potkani s kreditkou co se navzájem udržujou naživu neustálým obohacováním výběhu

[violetwonder]

Vlastně se furt točím v kruhu. Ráda bych řekla, že jsou nějaký posuny, ale ty nejvýraznější jsou jen v tom, že si uvědomuju co všechno je ve mě špatně. Ve mě a vlastně i okolo mě.

Nechápu proces léčení sebe. Nechápu jak to má fungovat. V jednu chvíli si myslíte, že jste něco překonali, zaléčili a už to bude dobrý, ale v další chvíli vás srazí vlak plný emocí, který úplně nevíte kde se vzali.

A v tu chvíli přichází můj distanc. Což dělám pokaždé, protože proč někoho otravovat s bordelem ve vlastní hlavě. Moje jeden a půl kamarádky na dálku s tím stejně moc nezmůžou a mají svých, takzvaně hovének, dost. No a když si teda řeknu, že to tentokrát udělám jinak a svěřím se, jak moc velký úzkostný záchvaty mám, tak z toho vyjdu jako blbec, kterej vstával prdelí napřed a je od něj ustoupeno vzad, protože je protivnej. Takže děkujeme za nic a příště žádný novinky.

Vlastně internet je zahlcenej vším tím "heal your trauma". Je to trend jako kdysi byly crocs boty (stále dělaj gumový zvěrstva). A já si říkám, že je to už takový celý toxický. Protože tě to zase nutí na sobě hledat všechny chyby a vady který někdo napáchal a slibuje ti to hory doly a zámek v duhovým královstí. Občas se tomu směju, občas se tím nechávám strhnout a hrozně se řeším, a chci ty věžičky s výhledem na zářivou budoucnost. Ale víte, co je pech? Já žádnou budoucnost u sebe nevidím.

Jako puberťačka jsem si myslela že ve svejch skoro třiceti budu mít třeba už dítě, někoho kdo mě bude mít rád natolik že mě nenechá topit se ve vlastní hlavě a hodí nějaký to záchranný lano. No a zhruba od svých jednadvaceti jsem ztratila iluze o to, že mě bude mít někdy někdo rád. Víte jak to myslím, ne? Rád jako hodně rád. Ne víc než sebe, ale třeba víc než svoji práci na kterou nadávám pokaždý, když stojí na parkovišti před ní a vážně, ale vážně se mu tam nechce.... No a v pěta dvaceti jsem začala chápat, že se mnou ani přátelé nevydrží dokud tu budem. Špatně jsem snášela každýho, kdo najednou nebyl poblíž a ztratil se do svýho života, kde pro mě nebylo místo. No a pak jsem to začala nějak vstřebávat. Nikoho přece na vodítku držet nemůžeš. A pokud se nechtějí pohybovat ve tvojí bublině, tak okay bye měj se nejlíp... A teď si opět vypisuju bordel v hlavě sem.

Vážně bych si měla najít terapeuta. Jen ten krok k tomu je ... no nezvládám ani pravidelný prohlídky u zubaře, tak co se sebou asi nadělám.

vtipná poznámka, prý je to taky forma sebedestrukce, nechodit na preventivky. Heh... jo. Přesně takhle to u mě funguje.

Možná bych to celý mohla už uzavřít.

Zkrátka a dobře.

I když jsem sama se sebou ráda, pokud tedy neroním vodopády slz který by zalili pul planety, tak občas je to hrozně málo. Jenže, když vystoupím z toho opakovanýho systému, že jako zkusím to jinak, třeba to bude jiný a on vás někdo odpálí a vlastně odmítně tady pro vás bejt když potřebujete... well, jsme tak kde jsme byli. Nebo teda aspoň já jsem tam kde jsem byla. Ale zase, jak to mít někomu za zlý, kdy se potýká se svými takzvaně hovénky?

pusťe si Inception od Ateez

[ao3-knihomol]

L

Když už tady "mluvím" s lidmi z minulosti, tak si teď pokecám i s tebou. S jedním s největších lhářů, kvůli kterým jsem dva roky nechtěla chlapa ani vidět. 2 ROKY!

Umíš si představit, co v tobě zanechá první špatná zkušenost? Jak těžko si potom buduješ důvěru v další lidi? Ale tobě je to očividně jedno.

Vlastně jsem nikdy předtím o rande nepřemýšlela. Kluci se se mnou prakticky nebavili a byla jsem ta divná. Jediná moje zkušenost byla pusa v šesté třídě. Ale víš co? Mě to nevadilo. Radši sama a divná než aby mi někdo ubližoval.

Ale to se změnilo, když jsem šla s S do kina. Jojo, S tu má ode mě taky spoustu dopisů. Můžete si podat ruce. Jste oba lidi, kterým nezáleží na tom, komu ublíží. Hlavně že je po vašem.

S mi řekla, že má pro mě nápadníka. Málem jsme na to zapomněly. A pak jsem udělala chybu a zeptala jsem se jí na tebe. Takže nám domluvila rande. Představila nás a to rande bylo fajn. A možná jsi měl i upřímný zájem na to rande jít. Ale pak jsem se dozvěděla, žes mi od začátku lhal.

Celou dobu jsi říkal, že jsem fajn a rád se mnou chodíš ven a každý týden ses chtěl vidět. Dokud jsi tu svou přetvářku nepodělal. Pěkně ses do toho zamotal, ale nechápu, čeho jsi chtěl dosáhnout.

Viděli jsme se párkrát, tys mi řekl, že holku musíš pořádně poznat než k ní začneš něco cítit a než s ní chceš něco mít. A mě to vyhovovalo, protože já to takhle s klukama fakt mám. Já ano, narozdíl od tebe, jak jsem se potom dozvěděla. Taky jsi mi říkal, že nemáš IG a podobně. Že máš jen FB, aby sis mohl psát s kamarády. Jako já. Jo až na to že to zase nebyla pravda. Taky jsi mi nakecal, že mezi námi něco cítíš. A dva zasraný měsíce jsi mě vodil za nos.

Mělo mi bejt divný, že furt se v rozhovoru vracíš k S. Nejdřív jsem si myslela, že to je proto, že to je jedinej člověk, kterýho oba známe. Ale mluvil jsi o tom, že na párty spala s klukama, ale teď čeká na toho pravýho. Bylo mi divný, že by to říkala zrovna tobě, ale neřešila jsem to.

Vlastně se to stalo náhodou. Náhodou jsem přišla na to, žes mi celou dobu kecal. V té době jsem se s S nebavila tak intenzivně, takže to trvalo tak dlouho, než jsem na to přišla.

Domluvili jsme se, že tě budu doučovat češtinu k maturitě. A domluvili jsme se, že řekneš S a A, jestli nechtějí taky. A tys mi řekl, že ses jich ptal a ony nechtěly. Takže jsem tě něco naučila a dobrý.

Jenže pak jsem napsala S, jestli teda budou chtít to doučování nebo ne. A tvoje lži vyplavaly na povrch.

Překvapení, S o žádném doučování nevěděla! Prý jsi ten den, než jsme se sešli, k ní a k A přilétl, že nechceš jít se mnou a jestli můžeš jít s nimi a mě to odříct. Ale S ti řekla, že si chce popovídat s A a že máš jít se mnou.

Takže potom jsem se dozvěděla, žes rozhlašoval, že jsme spolu chodili, i když to není pravda. A pak taky, žes mě už po čtrnácti dnech nechtěl, žes věděl, že nic mezi námi nebude. Ale mě jsi nic neřekl! Kdybys mi narovinu řekl, že víš, že se nic mezi námi nerozvine, mohla bych si tu ušetřit dva měsíce života, kdy jsem se ti snažila otevřít.

Takže jsem se dozvěděla, že jsem pro tebe jenom kamarádka. To by nebylo nic špatnýho, kdybys mi celou dobu netvrdil něco jiného a kdyby to nebyla další lež.

Takže než jsem tě konfrontovala, tak jsem se sešla s S a ani jedna jsme se nestačily divit. Takže jsem se dozvěděla, že nejen že máš IG, ale že vzhled holky prý považuješ za důležitější než jakou má povahu. Úplnej opak toho, cos nakecal mě.

Taky jsem se dozvěděla, žes prohlašoval, že spolu chodíme a že si mě přizpůsobíš 😂. To bych chtěla vidět. Pak jsem S vyprávěla jeden její zážitek, cos mi povídal. No, řekla mi, že sis to úplně překroutil a ten zážitek byl úplně jiný.

Celkově jsme valily oči, když jsme si o tobě povídaly. Řekla jsem jí o tom, že rozhlašuješ, že na párty spala s náhodnýma klukama. No, bylo to fakt něco.

A pak jsme se setkali. Ptala jsem se tě, co to mělo znamenat. A tys mi řekl, že jsem to blbě pochopila. Co jsem blbě pochopila? Žes mi říkal že mě rád vidíš a chtěl jsi se mnou chodit ven? Že spolu časem určitě budeme chodit, ale že se musíme pořádně poznat a zbytečně to nepodělat dřív, než se poznáme? To jsem blbě pochopila? Protože já to fakt nechápu.

Že sis myslel, že mi to dojde. A jak prosim tě? Jak mi to mělo dojít. To bys čekal i třeba půl roku než mi to dojde? Nejdřív jsem to blbě pochopila a pak mi to mělo dojít. Píčoviny, lhal jsi celou dobu. Nepřipadá ti, že s každou další větou si protiřečíš s tou předchozí?

Dobře, tak jsme se domluvili, že teda budeme kamarádi. Říkal jsi, že mi napíšeš. Ale pak jsem se dozvěděla od S, že jsi prohlásil, že ti nebude líto, pokud už se s tebou po tom všem nebudu bavit. Takže o tom, že jsme kamarádi jsi lhal taky.

Proč jsi mi prostě po druhé nebo třetí schůzce neřekl, že se už nechceš vidět. Ušetřili bychom si oba čas a já tolik vzteku. Nevadilo mi, že mě nechceš. Vadilo mi žes mi lhal. A jak jsem se potom dozvěděla, lhals mi jen, abys mě využil.

Protože tady by mohl příběh skončit, ale bohužel nekončí.

Protože jsem se postupně dozvěděla, žes vždycky chtěl S. (Ani ona v tomhle příběhu není svatá, ale to mi došlo až později). A ona, protože tě nechtěla, tak ti domluvila rande se mnou. A tys byl prej nadšenej.

Ale ve stejnou dobu, co jsi chodil ven se mnou a říkals mi výše napsané pí*oviny, jsi prý prohlašoval, že tě S chce. A že ti dává signály. Takže jsi chodil se mnou na rande, do toho jsi balil jinou holku. A zrovna holku, co nám domluvila první rande? WTF? Můžeš mi říct, jak tě napadlo, že tě chce holka, co ti domluvila rande s jinou?

Mám teorii. Myslím, žes se mnou randil proto, protože jsi ji chctěl přimět žárlit. Ale to se ti jaksi nepovedlo.

Takže potom, co jsme se viděli naposledy jsi dost přitlačil. Když ti psala, že je s mamkou na obědě, tak jsi na to reagoval tak, že půjde na párty a někoho tam vobtáhne. Pak jsi se jí taky snažil přesvědčit, že spolu máte chodit.

A pak se stalo něco, co mě totálně dostalo. Telenovela hadr. Napsal jsi A, že cítíš, že jste víc než kamarádi. A ona tě poslala někam. Ale největší prdel na tom je, že se ti jí snažila před tím dohodit S, ale tys to odmítl. A najednou jsi k A pocítil vřelé city? 😂

No, každopádně, tohle bylo fakt něco. Jak říkám, dva roky jsem nemohla o chlapovi ani přemýšlet. Dokonce jsem se dva měsíce rozhlížela po ulici, abych tě nepotkala. No a pak jsem se odhodlala, že vezmu chlapy na milost a přišel R, fakt výhra 😂. Co jsem komu udělala? 🙈

Ještě k tomu, že S není v tomhle příběhu svatá. Protože taky kecala. Postupně jsem se dozvěděla, žes jí nabaloval celý rok a ona se tě chtěla zbavit. Takže se tě snažila dotlačit na rande s A. To jsi odmítnul a pak se tě snažila dotlačit na rande se mnou. Na to jsi kývl.

Ale co nakecala mě, abych na to rande šla. Že prý jsi galantní. A pak jsem se TWL přímo od ní dozvěděla, že bych od tebe nedostala ani blbou kytku! To je galance jak má bejt 😂. No každopádně nám domluvila rande, protože se tě chtěla zbavit. Asi by tě dohazovala i víc holkám, kdyby je znala. No, fakt úžasný. Zážitek fakt s tebou.

[error428]

Jestli jsem byl dneska třeba nabroušenej tak sorry ale tohle mě fakt nasralo!

Co jsem si objednal? HP ZBook 15 G1…

Co mi přišlo a ještě opožděně? HP T520 Thin Client PC…

Tahle píčovina o velikosti set-top boxu, která má sice roční náklady na elektřinu pod $2 ale i na domácí server by byla nepoužitelná, stojí tak pětikilo.

Tohle je věc někam kde je nedostatek prostoru a z Lubuntu se v tom bude otvírat tak maximálně LibreOffice Writer a Calc.

Řešim tak reklamaci protože mi v tom lítá 1945,- a o to se fakt obrat nenechám.

Nejdřív jsem prodejci vynadal běžnou zprávou protože jsem neměl čas ale je tomu asi tak hodina co jsem pro jistotu udělal regulérní žádost o výměnu skrz monitorovaný prostředí.

Navíc to bylo fakt mizerně zabalený - to jsem do zprávy taky napsal.

Když posílám počítač tak ho fakt nebudu balit tim stylem že přes něj lehce hodim bublinkovku a někde vedle do krabice přihodim trochu něčeho.

Ta věc sakra nesmí mít žádnou možnost pohybu!

Doufám že z prodejce dostanu kód protože se jedná o jeho chybu a na mě by tak náklady na dopravu bejt neměly. Čistě z principu.